Dělám vše na 100 procent? Ne!

A teď asi očekáváte něco ve smyslu „Dělám vše na 120 procent!“, že? To by mohl být krásný motivační článek… ovšem tento text je o něčem trochu jiném. Někdy, a hlavně v józe, je totiž lepší dělat věci na méně než sto procent, a dokonce tak lze nakonec dosáhnout lepších výsledků. Samozřejmě jak v čem, a tak se nejdříve musíme zamyslet nad tím, co to znamená dělat věci na sto procent.

Motivační speakeři často říkají, že když člověk dělá věci na 80 procent, může očekávat jen 80-ti procentní výsledky, když na 120, tak 120-ti procentní výsledky. To možná platí v byznyse, ale u jógy je to jiné, nejen z hlediska fyzického těla a medicíny, jak se na to podíváme v tomto článku, ale také z hlediska jamy a nijamy podle Patandžaliho osmistupňové cesty jógy a obecně jógového přístupu ke cvičení a životu.

Naše tělo umí počítat často lépe než my

Když mám procentuelní škálu od 1 do 100, a 100 je můj limit, hranice, kterou fyzicky zvládnu, ale ne víc, tak už matematicky vyplívá, že dělat něco na 120 procent prostě nejde. A pokud to tak budu dělat, tak to nemůže dopadnout jinak než špatně.

Například když vím, že denně potřebuji 8 hodin spánku, ale budu spát pouze 6, tak je jasné, že budu unavený a méně výkonný. Navíc ale, pokud to budu dělat dlouhodobě, tak jednoho dne prostě zaspím, protože mé tělo už to nebude zvládat, zatáhne za záchrannou brzdu a jednoduše bude spát aby dohnalo to, co přetáhlo, ať už se mi to líbí nebo ne.

Kde jsou Vaše hranice?

Ať už jde o protahování nebo výdrže v ásanách nebo cokoliv jiného, máme dvě jasné hranice. Naše horní hranice je našich 100 procent, jasně určuje, co zvládnu a co už ne. Druhá hranice je hranice komfortu, ta je u každého jiná, ale pro naše účely řekněme třeba takových 70 procent.

Když jsem výkonově pod hranicí komfortu, je to jako bych zatím vlastně nic nedělal. Například když si chci vzít hrušku z mísy na stole, u kterého sedím, tak natáhnu ruku a podám si ji – není to pro mě žádný problém, je to přirozený rozsah pohybu, který mi nezpůsobuje žádné potíže.

Pokud ale například chci utrhnout hrušku ze stromu a sotva na ni dosáhnu, už to pro mě nebude tak pohodlné, budu se muset trochu snažit a vykročit za hranici komfortu, někam mezi 70 a 100 procent svého rozsahu. Pokud by byla dál než je má horní stoprocentní hranice rozsahu, tak na ni nedosáhnu, ať se snažím sebevíc a musím si nechat zajít chuť.

Hlídejte si hranice

Někteří fitness trenéři, ale i instruktoři jógy tvrdí, že když jde člověk za svou horní hranici, tak pak je zlepšení rychlejší a výraznější. Na první pohled to tak v některých případech může být, ale otázka je, za jakou cenu.

Pokud jdu za svých sto procent, je potřeba delší zotavení, hrozí různá neviditelná mikrozranění, odírání styčných ploch kloubních spojení, namáhání meziobratlový plotének, mikrotrhliny ve svalech a vazech atd., které se akumulují, nejsou hned vidět a cítit ale pak se ukážou najednou jako velký problém.

Při praxi počítejte se svým tělem

Horní hranici tedy raději nepřekračovat, ale na druhou stranu, pokud při praxi jógy zůstávám pouze v komfortní zóně, žádného zlepšení se nedočkám. Jde o to, nezůstat v komfortní zóně, ale nacházet se někde mezi hranicí komfortu a horní hranicí.

Vykročení z komfortní zóny je samozřejmě určitá námaha, ale je to stále bezpečná oblast, kde se nepřepínám a nemůžu si ublížit, a zároveň je to dostatečná námaha aby přinášela výsledky a zlepšení.

Cílem je hlídat si svých 85 až 95 procent a v těch se stále držet. Tím, že se budu delší dobu nacházet mimo svou komfortní zónu, tak si na to postupně zvyknu – to, co pro mě dříve bylo náročné, se pro mě stane novým standardem.

Co bylo dříve nekomfortních 90 procent, se stane komfortními 70 procenty, má hranice komfortu se posune a nejen to, posune se celý můj rozsah, tedy i horní hranice. Už pro mě není limit to, co předtím bylo sto procent, ale zvládnu i to, co by předtím bylo třeba i těch neskutečných 120 procent.

Dost matematiky, co to znamená v praxi?

Např. když se při čtvrtém pozdravu slunci začínám zadýchávat a potit, tak vím, že to je mých 70 procent, hranice, kdy začínám vykračovat ze své komfortní zóny. Takže jich udělám šest, cítím, že už mám dost, to je mých 90 procent, možná si přidám ještě jeden, ale víc to nehrotím, nejdu za horní hranu, odpočinu si chvíli v šavásaně nebo balásaně, prodýchám to, uvolním se a za chvíli jsem v pohodě.

Stejný počet můžu dělat každý den po dobu týdne nebo dvou a najednou s překvapením zjistím, že se začínám zadýchávat místo u čtvrtého až u pátého pozdravu slunci. Rozšířil jsem svou škálu možného, posunul jsem dál jak svou hranici komfortu, tak horní hranici a mých nových 90 procent, má nová denní dávka se posune k sedmi pozdravům slunci místo šesti. Takto můžu pomalu postupovat dál, týden za týdnem se zlepšovat a růst.

Jógu nejde dělat na 120 procent

Pokud se ale z nějakého důvodu budu chtít hecnout, že dám 21 pozdravů slunci, třeba proto, že to je hezké mystické číslo, nebo jich tolik dělá nějaký můj instruktor nebo kamarád, a přitom moje horní hranice, mých sto procent, je 10 pozdravů slunci, tak po jednadvaceti budu samozřejmě totálně vyřízený. Bude mi dlouho trvat, než se následně uvolním a vydýchám a vše mě bude bolet ještě dva dny.

Budu potom možná mít dobrý pocit, že jsem to zvládl, až na to, že druhý (a možná i třetí) den si asi budu potřebovat odpočinout a jógu raději vynechám, protože mě bolí celé tělo. Nicméně budu mít skvělý pocit, že jsem to zvládl a ano, je pravda, že když to takto párkrát udělám, možná docílím rychlejšího nárůstu svalové hmoty, ale o to víc se mi sníží pružnost a navíc jsem si možná něco natáhl nebo se jinak skrytě zranil. Nehledě na to, že tento přístup je jen těžko slučitelný s filosofií a principy jógy.

Je samozřejmě na Vás, jakou cestu kdo zvolí

To byl příklad, jak aplikovat zásadu nepřekračování horní hranice na počtu opakování pozdravu slunci, ale to samé pravidlo, a možná i s většími důsledky, platí, i pokud jde třeba o protahování v ásanách nebo pro praxi dechových technik a pránájámy.

Proto vnímejte své tělo, ať už děláte cokoliv a poslouchejte jeho signály. Poznejte své tělo, zjistěte si, jaká je vaše hranice komfortu a horní hranice v různých aktivitách, ať už jde o výdrže v ásanách, protahování, dech, ale i spánek, jídlo, pití a další aspekty vašeho života. Nezapomeňte, že naše tělo umí počítat lépe než my…

Něco naprosto jiného, co se týče dělání věcí na sto procent, je samozřejmě dělat věci s plnou, stoprocentní pozorností, a bytí stoprocentně tady a teď, ale o tom někdy jindy v jiném článku…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *