Co znamená tato mysticky znějící věta? Co si představit pod touto tradiční šamanskou technikou návratu člověka ke své celistvosti? Jak vlastně vypadá ztráta části duše? Jak uchopit tento proces z našeho moderního racionálního vnímání světa a pohledu psychologie traumatu? Na tyto otázky si pokusíme odpovědět v novém článku.
Podle mnoha šamanských tradic může člověk opravdu ztratit část své duše… a důležitou součástí šamanské práce je právě navracení těchto ztracených částí. Je to něco, na co často narazím při své šamanské praxi, i něco, kvůli čemu lidé cíleně přicházejí…
Jak se to stane, že ztratíme část duše?
Nejčastěji během nějaké tragické události, nehodě, traumatu, šoku, zranění… nějakého intenzivního okamžiku, kdy si na chvíli neudržíme vnímání své celistvosti a nechtěně, ale někdy i záměrně, se část toho, kdo jsme, odštěpí a zůstane oddělená…
Když třeba šokem, leknutím se jakoby vyskočíme duchem z těla a už se tam celí vědomě nenavrátíme… když v nějaké ohrožující situaci zanecháme část sebe, aby zbytek mohl bezpečně dál žít, podobně jako když ještěrka při ohrožení pustí špičku svého ocasu… nebo když dlouhodobým opakovaným potlačováním části sebe sama od sebe tuto část úplně odštěpíme…
Ale nemusí to vždy být jen vyloženě negativní tragická událost, kdy přijdeme o část své duševní energie… můžeme zanechat část sebe sama u milovaného člověka, kterému chceme být nablízku v situaci kdy to není fyzicky možné, nebo jim chceme pomoci, když to podle nás potřebují…
Je mnoho možných důvodů a příčin pro to, že někde, u někoho, v nějaké situaci, v nějakém čase zanecháme část své duše, část sebe a své životní energie…
Jak se ztráta části duše projevuje?
Ztrátou pocitu celistvosti… neodbytným dojmem, že mi něco chybí… nedostatkem energie a vitality… ztracením se ve vnímání času… pocitem zaseknutí se, že ať dělám, co dělám, nemohu se pohnout z místa… stále se vracejícími myšlenkami, vzpomínkami, nebo emocemi, které vycházejí ze situace, kde je část naší duše zaseknutá, odkud nás volá, abychom se pro ni vrátili a osvobodili ji…
Někdy si toho jsme vědomi, co se stalo, proč a jak, a jen nevíme, jak se s tím vyrovnat a zaseknutou část své duše z dané situace osvobodit… ale někdy se to projevuje jen na podvědomé úrovni, cítíme, že něco není v pořádku, ale nevíme proč… to když by pro nás bylo příliš náročné, bolestivé nebo intenzivní se na tu situaci vědomě podívat…
Co ztráta části duše pro mě znamená?
Pro lepší pochopení o co jde se podívejme na celou věc na chvíli jinak než jazykem šamanismu, a to jazykem psychologie traumatu…
Když prožiju nějakou intenzivní životní událost (nehodu, násilný konflikt, bolestivou ztrátu apod.), může se pro mě stát traumatem, které bude ovlivňovat můj další život… budu na ni často vzpomínat, pořád se k ní v mysli vracet, neustále podprahově cítit strach, bolest, paralýzu, nervozitu a další emoce, které jsem tam zažíval, analyzovat ji, znovuprožívat ji, budu si říkat co jsem měl udělat jinak, jak se to mělo nebo nemělo stát, hledat viníka…
A jak se to bude projevovat v mém životě? Psychickým vyčerpáním, únavou, stresem, nedostatkem životní energie… Vlastně úplně stejně, jako když jsme si o pár odstavců výše popisovali, jak se projevuje ztráta části duše…
Je tedy nějaký rozdíl v tom, co jsem teď popsal dvěma různými způsoby? Ano, psychologie traumatu mluví o tom stejném fenoménu z roviny mysli, zatímco šamanismus z energetické roviny. A stejným způsobem k řešení tohoto problému i přistupují…
Vystopovat ztracenou část duše
Nějakou traumatickou událost, ve které máme zaseknutou část naší životní energie si můžeme buďto zpracovat přes rovinu mysli, klasickou psychoterapií nebo nějakou alternativní terapií, např. theta-healing… nebo se na ní podívat přes energetickou rovinu, způsobem, který šamané po celém světě rozvíjeli odnepaměti, šamanskou cestou, a v dané situaci uvězněnou část duše vystopovat, osvobodit a přinést ji zpět do celistvosti a harmonie…
Šamanská práce se od práce v rovině mysli liší i v dalších aspektech… Můžeme se tímto způsobem snadno podívat i na situace, o kterých si často ani neuvědomujeme, že pro nás byly traumatem a jsme tam zaseklí… nebo na situace ve vzdálenější minulosti, kterých si vůbec nejsme vědomi a jsou zastrčené někde hluboko v našem podvědomí…
Když se vydáme na šamanskou cestu stopovat kde a kdy se drží nejvíc naší životní energie, tak často najdeme něco, co jsme za problém nepovažovali, protože jsme se s tím naučili žít a tu díru na naší duši něčím zalepili, třeba i částí duše někoho jiného (ale o tom třeba zase jindy, to už bychom se pouštěli do hloubek nad rámec tohoto článku)…
Při šamanském stopování jdeme totiž přímo ke zdroji, přímo za ztracenou částí duše, za uvězněnou životní energií a přineseme ji zpět… abychom nebyli rozštěpení… abychom netrávili svůj čas v myšlenkách v minulých situacích, ale mohli být naplno, celou svou duší, svou energií, svou pozorností teď a tady, v přítomnosti, v úplnosti…
To je to, co znamená návrat ztracených částí duše…
Promlouvají k tobě tyto řádky? Cítíš, že s něčím podobným potřebuješ pomoci? Něco o tom, jak šamanská práce probíhá si přečti ZDE. Nebo mi rovnou napiš…
Jsem druid a šaman… základem mé práce je bytí v kontaktu s nehmotným světem… ať už tuto dovednost využívám pro individuální konzultace a šamanské „léčení“, vedení rituálů a potní chýše, očistu prostoru, nebo výrobu šamanských bubnů, chřestidel a vykuřovadel…